V katerogii kapesních počítačů vládnou světu v podstatě dva operační systémy. První vyvinula tehdy ještě divize 3com a dnes již samostatná firma Palm Computing. Jeho název je tedy poměrně logicky Palm OS. Druhým hojně rozšířeným operačním systémem je PocketPC, dříve Windows CE a i zde můžeme odvodit z názvu výrobce, tedy Microsoft. Mezi další patří poměrně oblíbený Symbian, používaný například v komunikátorech a mobilních telefonech nové generace firmy Nokia, nebo také náš oblíbený Linux.

Základní vybavení

Protože tento článek je o možnosti dálkové správy Linuxu s pomocí Palm Tungsten|T, Nokia 6310i a připojení přes Eurotel GPRS Data, nejdříve vás lehce seznámím s možnostmi a důležitými technickými parametry pro naše požadavky. Kompletních popisů parametrů je na internetu hodně, takže opravdu jen to pro naše použití nejdůležitější.

• Palm Tungsten|T: Bluetooth, Infraport
• Nokia 6310i: bluetooth, GPRS

Bluez o připojení

Nejdříve se podíváme na připojení. Nejde o nic složitého, ale slečny na infolince Eurotelu si o mě musí dodneška vyprávět ;). Spojení dvou věcí, které jsem nepředpokládal mě udělaly na několik hodin totálně neschopným zprovoznění komunikace a značně popudlivým. Když k tomu připočtu fakt, že jsem seděl v přeplněném kupé, asi nebylo radno mě v tu dobu otravovat takovými podružnostmi, jako je kontrola jízdenek.

Prvním podrazem byl kolísající signál ve spojitosti s pomalým refreshem zobrazované síly signálu na mobilu. Takže ve chvíli, kdy jsem usoudil, že signál je dostatečně silný a začal jsem se připojovat, většinou už nebyl žádný nebo příliš slabý. Druhou věcí, na kterou jsem však přišel až po příjezdu do cíle, byla záhadná nefunkčnost bluetooth na mobilu, ačkoli se vše tvářilo v pořádku. Zde pomohla klasická finta z Windows: vypnout/zapnout.

Po těchto vytrpěných hodinách tedy vše konečně začalo pracovat tak, jak jsem si představoval. Můžeme se tedy pustit do nastavení. Ještě upozorním, že pro jiné telefony bude podobné. Stejně tak i když budete používat infračervené připojení místo bluetooth. S jinými operátory však nemám žádné zkušenosti, proto uvítám Vaše nastavení, případně postřehy v diskuzi. Později je doplníme k článku.

publikováno: www.abclinuxu.cz , 30.5.2003

Distribucí Linuxu je na světě opravdu hodně a je již naprosto normální, že stále vznikají nové a zároveň staré zanikají. Jelikož je člověk od přírody líný tvor, i přechod na jinou distribuci pro něj není zrovna lákavým soustem. Proto se většina nově vzniklých distribucí příliš nerozšíří. I mezi nimi však najdeme několik výjimek. Příkladem z poslední doby budiž Knoppix nebo Gentoo Linux. Knoppix patří mezi takzvané “Live”, z CD bootovatelné, distribuce a Gentoo Linux patří do skupiny “Linux from scratch” distribucí. Tento podivný termín lze velmi volně přeložit jako název kdysi populárního časopisu “Udělej/Urob si sám”.

Trochu historie

V úplném začátku GNU/Linuxu se systém šířil ve velmi jednoduché formě. Člověk, který jej chtěl použít, si musel stáhnout spoustu zdrojových kódů a začít kompilovat a instalovat. Nebyl instalační program nebo konfigurační utility. Samozřejmě existovalo několik více či méně podařených a obsáhlých návodů how-to. V dalších fázích se začalo přecházet na balíčkové distribuce (.tgz nebo později .rpm), které nabízely přednastavené a hlavně zkompilované balíčky od jádra, přes základní systém až k aplikacím. Ty získaly značnou oblibu, protože poskytovaly mnohem větší komfort a odbouraly nutnost kompilace. Výhoda tohoto přístupu je zřejmá. Obrovská úspora času.

Samozřejmě se ukázalo, že tato cesta spolu s překotným vývojem konfiguračních nástrojů s sebou přináší i odklon od nutnosti znát jak a co v tom našem počítači vlastně funguje. V jakékoli distribuci GNU/Linuxu se tomu sice lze dopátrat, ale prostě to není ono. Když si navíc uvědomíme, jak výkonově pokročily procesory, zjistíme, že lze vše zvládnout i na běžném domácím hardware. Zřejmě velmi podobně uvažovalo více uživatelů a mezi nimi byli i tvůrci Gentoo Linuxu.

Jako hlavní důvody, proč vznikl Gentoo Linux, bych označil následující:

• možnost od úplného začátku kompilovat systém i aplikace přímo na míru počítači
• chuť učit se novým věcem a snaha do hloubky porozumět GNU/Linux systému
• nechuť k rpm-like distribucím a jejich nectnostem (prosím bez flame, prostě jsou i tací lidé)

Co tedy dostanu?

Plně optimalizovaný systém a software přesně na Váš počítač. Autoři chtěli svoji distribuci mít životaschopnou nejen po instalaci, ale i při reálném nasazení. Proto museli najít způsob jak zavést systém propojení jednotlivých komponent mezi sebou (nenáviděné závislosti) a jak jí jednoduše upgradovat. Proto vznikl systém balíčků Portage. Bohužel neznám BSD systémy, ale podle autorů je styl práce s Portage podobný stylu BSD. Systém je napsán v Pythonu. Pracuje podle nastavení v několika souborech (nastavení kompilace /etc/make.conf) a s pomocí členěného systému “ebuild” popisů k jednotlivým balíčkům (/usr/portage). Zde se nacházejí soubory popisující Portage systému automatickou instalaci, konfiguraci a závislosti jednotlivých podporovaných komponent. Portage umožňuje jednoduchou ale komplexní správu systému, upgrade i odinstalaci software. S postupem času můžu říct, že jeho použití je opravdu příjemné.

Gentoo přináší obrovské množství software. Při jeho instalaci je sice téměř nutností připojení k internetu, ale za to dostanete opravdu čerstvou verzi GNU/Linux OS. To je vykoupeno nutností rozumného připojení. Po modemu se to blíží šílenství, což mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Nejen že musíte stahovat všechny zdrojové balíčky, ale ty jsou ještě větší než jejich binární bratříčci, takže například stažení nové verze jádra nebo XFree Vás bude stát několik hodin času.

Celý Portage systém se dá navíc nastavit do dvou módů (podobně jako v Debianu existuji Stable a Testing verze distribuce). Standardně je používán “stable” mód, kde se instalují nové, ale ověřené aplikace. Pokud však v souboru /etc/make.conf odkomentujete řádku: #ACCEPT KEYWORDS=”~arch” a zaměníte “~arch” za označení Vaší architektury (“~x86”, “~ppc”, “~sparc” nebo “~sparc64”) bude Portage systém fungovat v testing režimu, kde Vám bude instalovat i nejnovější verze produktů. Druhou možnost používám a zatím jsem se s žádným závažnějším problémem nesetkal.

Údržba systému

Pokud jde o snahu udržet systém v co nejnovějším hávu, zde nabízí Gentoo, resp. jeho Portage systém, také velice elegantní přístup. Celý systém lze velice snadno udržovat v “update” stavu kombinací příkazů:

#emerge sync // synchronizuje portage systém
#emerge -u world // upgrade systému (všechny nainstalované komponenty)

Samozřejmě to není otázkou vteřin. Rychlost závisí na taktu Vašeho procesoru a konkrétním jednom či několika balíčcích určených k upgrade. (např. xfree86 na PIII@666MHz cca. 6 hodin). V souboru /etc/make.conf lze nastavovat jemněji volby pro překlad a volby související s obsluhou Portage systému. Pro jednodušší nastavení slouží utilitka ufed (emerge app-admin/ufed).

Pokud si tedy chceme nainstalovat nějaký program, budeme postupovat následovně:

#emerge -p nazev_balíčku (vypíší se nám všechny závislé balíčky)

#emerge nazev_balíčku

pro upgrade použijeme:

#emerge -u nazev_balicku

pro odinstalaci použijeme:

#emerge unmerge nazev_balicku

a pro nalezení balíčku:

#emerge search string

Při instalaci balíčku nám portage systém automaticky provede stáhnutí balíčku ze serveru (jde změnit v /etc/make.conf) v případě že jej nenalezne v adresáři /usr/portage/distfiles/. Potom balíček rozbalí do dočasného adresáře (/var/tmp/portage/nazev_balicku), aplikuje případné patche, zkonfiguruje podle nastavení v .ebuild souboru a zkompiluje podle nastavení v /etc/make.conf. Pokud upgradujete a máte odkomentovanou v souboru /etc/make.conf řádku AUTOCLEAN=”yes”, rovnou Vám i odinstaluje starou verzi.

Co mě to bude stát?

Jak jsem již podotknul, hodně záleží na síle Vašeho hardware. Potom také na Vašich zkušenostech s linuxovými systémy. Když jsem se poprvé snažil nainstalovat softwarový RAID, zabralo mi to také dost času. To však bylo způsobeno z velké části mojí neznalostí problematiky. Je opravdu lepší si předem promyslet, jestli daným krokům rozumíte, než naslepo tápat. Jako ideální bych viděl instalaci z běžícího systému v terminálu na pozadí (pomocí chroot).

Nepočítejte, že za jeden den budete mít hotovou desktop instalaci. Při mojí instalaci na PIII@666, 256MB RAM se mi základní desktop instalace protáhla na tři dny. Samozřejmě čas nezabírá jen kompilace. Hodně času mi zabraly problémy způsobené mými chybami nebo neznalostí. Potom ještě následovalo několik dnů dolaďování mé konfigurace a instalace software, na který jsem zapomněl. To však již probíhalo v rámci normální práce a na pozadí. Jediné, co se mi nepodařilo zkompilovat, je OpenOffice.org. Jeho překlad jsem z časových důvodů nakonec vzdal a nainstaloval binární verzi z CD nějakého časopisu.

Instalace

Jelikož instalace probíhá z Instalačního CD, je dobré stáhnout si ISO na rychlejší lince. Momentálně je dostupná verze 1.4_RC4. Když jsem zkoušel instalovat předchozí verzi (1.4_RC2), tak mi na některých konfiguracích nechtělo CD nabootovat. Možná je to náhoda, ale v obou případech se jednalo o dvouprocesorové Pentium III počítače. Metodou pokus/omyl jsem tedy došel až k poměrně historické verzi 1.2, která fungovala bez potíží. Je důležité poznamenat, že kromě ztraceného pohodlí (chybějících několik utilit obsažených v novější verzi) nezáleží na tom, z jakého LiveCD budete instalovat. Celý systém si stejně v průběhu instalace můžete upgradovat a překompilovat do nejnovější verze.

Před instalací je ještě dobré si promyslet, jakým způsobem chceme postupovat. Nabízí se nám tři možnosti v závislosti na první fázi instalace. Máme na výběr ze tří stage souborů.

Stage1 obsahuje pouze nejzákladnější systémové utility a v průběhu instalace se kompiluje znovu i základní knihovny a GCC s optimalizací na náš procesor.

Úspornější variantou je Stage2, kde jsou tyto komponenty již předkompilovány, ale musíme ještě přeložit základní systém.

Stage3 obsahuje i zkompilovaný základní systém. Samozřejmě si musíme vybrat optimalizaci na náš procesor, jinak nám nemusí systémové programy fungovat vůbec, nebo budou zbytečně pomalé. Tím by jsme však ztratili jeden z hlavních důvodů, proč tato distribuce existuje.

Jaký hardware?

Instaloval jsem zatím na 5 počítačů s poměrně velkým výkonostním rozptylem a kromě již zmíněného bootování novějších verzí instalačních LiveCD, jsem se nesetkal s téměř žádnými problémy. V podstatě se dá říct, že kdybych pořádně četl manuál a občas prohledal diskuze, vše by proběhlo vždy hladce. Jaké tedy byly instalované konfigurace?

• Pentium III@666 MHz, 256 MB RAM, 40GB IDE HDD, MB Microstar
• 2xPentium Pro@200 MHz, 48 MB RAM , 2GB SCSI HDD, 12GB IDE HDD, MB Intel
• 2xPentiumIII@733 MHz, 1 GB RAM, 3x 9,6GB SCSI HDD (SW RAID 5), MB Acer
• AthlonXP1700+@1.47 GHz, 256 MB RAM, 30 GB IDE HDD, MB ECS
• Pentium 4@2 GHz, 512 MB RAM, 2x 80GB (SW RAID 0),MB Asus

Pokud jde o rychlost kompilace, tak zde jsou rozdíly mezi nejslabším a nejsilnějším strojem opravdu patrné, ale jinak mě stařičké (byť dvouprocesorové) Pentium Pro na 200MHz překvapilo svou svižností. Dokonce i Xfree86 se na něm dají v pohodě provozovat. Na OpenOffice.org nebo KDE 3.x to již není to pravé, ale i o nich by se dalo uvažovat. Zato na strojích s Pentium III nebo s novějšími procesory je to prostě paráda 🙂 .

1280×1024, 288 kB

Budoucnost

Tým vývojářů Gentoo nyní pracuje na lepším zabezpečení celého Portage stromu. Celý problém spočívá v obavě o možnost podsunutí balíčku v podobě trojského koně. Samozřejmá je i postupná aktualizace softwarového vybavení nebo linuxového jádra. Jelikož počet uživatelů Gentoo Linuxu i jeho instalací stoupá, myslím, že se můžeme těšit na dobrou budoucnost distribuce. Její potenciál je jistě velký.

Hodnocení

Celý projekt hodnotím velice kladně a postupným upgradem systému zjišťuji, že jejich práce je opravdu znát. Gentoo mi dalo určitě mnohem lepší přehled o základech systému. Naučil jsem se spousty nových věcí a v neposlední řadě procvičil kompilaci kernelu a modulů 😉 . Obecně můžu říct, že ze zpětného pohledu to byla opravdu hodnotná a kvalitní zábava. Určité problémy může způsobovat nutnost připojení k internetu, ta se však dá kompenzovat např. stažením souborů v práci a doma nakopírováním do adresáře /usr/portage/distfiles/. Dostupná dokumentace je také na dobré úrovni a kdo by nenašel odpověď ani tam, je mu k dispozici diskuzní fórum uživatelů Gentoo Linuxu.

publikováno: www.abclinuxu.cz , 15.4.2003

Toto zamyšlení jsem se rozhodl napsat po přečtení úvodníku z 29. března uveřejněném na serveru FreshMeat.net. Marius Andreiana se tam rozepisuje o stylu vývoje svobodného software. Již název článku napovídá, že se bude jednat o zajímavé téma – “Příliš mnoho svobodného software”. Na serveru, který se zabývá zveřejňováním informací o nových verzích převážně OpenSource projektů, to zní ještě kuriózněji.

Autor v první řadě upozorňuje na nesouměrnost ve vývoji některých typů software. Jako nejlepší příklad uvádí obrovské množství existujících textových editorů v kontrastu s několika málo kvalitními grafickými nástroji (Gimp), neexistujícím jednoduchým přehrávačem filmů a programem pro záznam zvuku. Později též nabádá ke spojení sil vývojářů do několika projektů v každé kategorii, které by tím několikanásobně urychlily vývoj a tím i kvalitu. Dalším zajímavým postřehem je zaštítění velkých a úspěšných projektů (Mozilla, OpenOffice.org) komerční společností.

Nabádá uživatele aby přestali vyvíjet a používat “obskurní” aplikace, pokud jsou k nalezení lepší varianty. A píše: “Pokud s nimi nejste spokojeni, pomozte je opravit nebo vylepšit”. Dále prohlašuje, že správnou cestou je použití hotového kódu a jeho zdokonalování.

Závěry, které o OpenSource Maurius vyvozuje jsou velice diskutabilní. Proto bych je rád komentoval ze svého pohledu. Některé jeho komentáře mi téměř připomínají slavné výroky Microsoftu, přirovnávající hnutí ke komunismu. Jiné zase zní rozumně. Jak to tedy vidím já?

Bod 1 – velké množství textových editorů

Myslím, že zde je situace relativně jasná. Napsat si svůj editor se jistě pokouší téměř každý začínající programátor. Potom je otázkou, kolik z tohoto obrovského množství se bude chtít vzdát své těžce vydobyté prvotiny. Proto se jich mnoho chopí vylepšování a šperkování SVÉHO editoru. Vím, o čem mluvím . Sice to bylo ještě na Amize, ale taky se mi nechtělo kód, kterému jsem věnoval hodně času, opustit.

Bod 2 – grafické aplikace

Sdílím s Mariem smutek z nedostatku aplikací tohoto druhu. Na druhou stranu opět chápu, proč se tak stalo. Jakmile vznikl Gimp, tak se snažili vývojáři díky jeho koncepci pluginů co nejvíce si ušetřit práci a dopsat si svoji funkci do jinak již fungujícího systému Gimp. V této oblasti je celkem logicky podstatně méně erudovaných lidí (než v oblasti textových editorů), proto také nemůže vzniknout takové množství aplikací. Nicméně souhlasím, že by Gimpu slušela alespoň jedna kvalitativně srovnatelná konkurence, která by podle mého názoru posunula kvalitu o trochu dál. Ať si hardcore Linuxoví nadšenci říkají cokoli, Photoshop je přeci jen jiná liga.

Bod 3 – přehrávač filmů

Zde si dovoluji oponovat. Nezdá se mi, že by autor neznal dva nejrozšířenější, kterými jsou MPlayer a Xine. Kde zvláště MPlayer se vyvíjí vpravdě ďábelským tempem a za poslední rok nebo dva jsem nenarazil na film, který bych s ním nepřehrál. Zde se jedná o tak evidentní rozpor, že přemýšlím, jestli jsem přesně pochopil autorovu poznámku.

Bod 4 – záznamník zvuku

V tomto bodě si nejsem jistý. Asi před rokem jsem zkoušel sound recorder obsažený v Gnome 2.0 a nefungoval mi, ale jsem si téměř jistý, že problém byl v konfiguraci ovladače k mé zvukové kartě, nikoli funkčností programu. Každopádně v této oblasti neumím říct jedoznačný názor, protože moje zkušenosti se zvukem obsahují v podstatě jen grabování a přehrávání mp3 souborů.

Bod 5 – úspěšné projekty od komerčních firem

Nenapadá mě nic, čím bych oponoval. Je to prostě pravda. OpenOffice.org má za sebou Sun. Mozilla je pod křídly firmy Netscape. To, že je výsledný produkt pod GNU/GPL nebo podobnou licencí, jistě nic nemění na jeho kvalitách. Možná to opravdu ukazuje výhody pevnějšího vedení a jednotných strategií (zvláště u takto obsáhlých) projektů. Bohužel netuším, jak pevné toto vedení je.

Bod 6 – spojení sil na několika projektech

Jistě záslužná myšlenka, ale právě ta mi nejvíce připomíná v úvodu zmíněnou ideologii z časů nedávno minulých. Jak je vidět, lidé jsou velice různorodí a není v silách nikoho zavděčit se všem. Proto budou stále vznikat nové a nové projekty, konkurující těm zavedeným. Samozřejmě ne vždy musí být za novým projektem neshody s autory již existujícího. Opět zde může nastat případ z bodu 1a. Nebo prostě autoři nemají dostatečné možnosti komunikace s týmem vyvíjející starší konkurenční projekt. Popravdě netuším, jak se daří vývojářům Gimpu držet se v pozici absolutní jedničky.

Bod 7 – nepoužívejte a nevyvíjejte obskurní aplikace

Hlavní problém spatřuji v definici pojmu “obskurní aplikace”. Je obskurní aplikací tftpd, když ftp nabízí mnohem větší možnosti a komfort? Jistě ne. Pro bezdiskové stanice je to výborný způsob pro prvotní komunikaci s okolím. Je obskurní aplikací ftpd, když sftpd nám poskytne stejné služby a navíc je bezpečné? Zde je odpověď sice poněkud z jiného soudku, ale také na místě. Ftp (ftpd) je de facto standard a k jeho vytlačení nemá sftpd dostatečnou podporu a ani dostatek klientů pro širokou veřejnost. Navíc pod Windows se (téměř) nepoužívá. Všechny tyto protokoly mají svůj specifický důvod existence. Pokud se vrátíme k textovým editorům, zde bych chápal rozmrzelost nad neuvěřitelným množství jejich variací, ale to bych se opakoval (viz. bod 1).

Bod 8 – chvilka poezie (polemiky) na závěr

Samozřejmě se nebráním rozdílným názorům a prosím Vás o jejich sdělení v diskuzi pod článkem. Popravdě se opravdu obdivuji způsobu, jakým GNU/GPL, linuxové jádro, nebo ostatní free (ve smyslu GNU) projekty vznikají. U projektů jako jsou Gnome, KDE, XFree86 nebo GNU je pro mne téměř neuvěřitelné, jakých kvalit dokázaly dosáhnout.

Někde jsem četl, že Linux dokončil dobývání serverového světa a nyní nastal čas dobýt svět desktopu. Obávám se však, že to není tak docela možné. “Standardního” uživatele čehokoli totiž nezajímá, jak “to” funguje uvnitř, kde sehnat ovladač a jak ho dostat do mé verze kernelu.

Jeho ideální představa je: “Zmáčknu ten krásný červený knoflík a ono to udělá přesně to, co chci”. Klasickým přikladem je rádio. V ideálním připadě má knoflík na ladění (automatické ), zesilování a někdy ještě na paměť několika stanic. Samozřejmě v rámci funkčnosti daného zařízení nebo systému, ale vzpomeňte si, kolikrát jste slyšeli historku, jak se někdo učí rok ovládat televizi dálkovým ovladačem. Prostě je to tak. Uživatelé nemají chuť trávit s něčím čas na učení. Chtějí aby to fungovalo hned. A je to trend do budoucna. Udělat “skříňku” (rozuměj distribuci) s minimem možných vstupů a tím odfiltrovat maximum chyb pocházejících od uživatele.

Proto je jediná šance v kompaktních, předinstalovaných a předkonfigurovaných systémech dodávaných na míru počítači a s ním na míru uživateli. Na trhu domácích počítačů se tomuto modelu nejvíce blíží firma Apple. Na x86 trhu se snaží bodovat Microsoft. Jistě si Mandrake 9.x (nebo novější Suse či RedHat) asi opravdu dokáže nainstalovat každý uživatel Windows. Pokud mu však instalační script nenajde ovladač k jeho winmodemu, sám si jej většinou ani nenajde, natož aby kompiloval nebo nedejbože konfiguroval v shellu. Možná namítnete, že OS X je založen na podobném základě jako Linux (BSD). Má ale jednu podstatnou výhodu a tou je jednotný hardware. Na ten se vyvíjí podstatně jednodušeji a není zapotřebí mít tisíce ovladačů.

Na druhou stranu, některé kvalitní komerční aplikace již pro Linux existují. Příkladem budiž Maya, VmWare nebo Star Office. Myslíte si, že je možné aby Linux dosáhl nebo předčil z čistě uživatelského hlediska (červený knoflík ) kvality systémů Windows nebo Mac OS X? Já jsem skeptický.

uveřejněno: www.abclinuxu.cz , 8.4.2003

Jelikož jsem před několika týdny dospěl k problému se svým vlastním systémem na distribuci bannerů, rozhodl jsem se porozhlédnout po něčem lepším. Mezi hlavní požadované schopnosti patřily:

• možnost sledování počtu zobrazení a kliků
• jednoduchá správa bannerů
• možnost časování kampaní
• možnost používání html kódu (newLinx), obrázků i flash animací

Tyto požadavky bezezbytku phpAdsNew splňuje a přináší i daleko více.

Příprava a instalace

Jako veliké plus bych zařadil profesionálně zpracovanou dokumentaci ve dvou pdf souborech (administrator-guide.pdf a user-guide.pdf), kde jsem nalezl odpověď na jakýkoli problém, nebo opomenutí kterého jsem se dopustil. Protože šedivá je teorie, tak se pustíme rovnou do zeleného stromu praxe :o)

Stažení aktuální verze

Homepage projektu se nachází na adrese www.phpadsnew.com. I přes netradiční “.com” doménu se jedná o open-source projekt šířený pod licencí GNU/GPL. Zde naleznete i odkaz na vývojovou stránku na serveru sourceforge.net, kde je možné stáhnout si aktuální verzi phpAdsNew. Archiv je ve formátu zip, takže s rozbalením nebudou mít problémy ani microsoftí příznivci.

Pro běh phpAdsNew je potřeba mít databázový server MySQL, webový server umožňující běh PHP (doporučený je Apache) a PHP ve verzi 4.0 a vyšší (doporučená je verze 4.3 a vyšší).

Pokud tedy máme vše potřebné, můžeme rozbalit archiv do webového adresáře, který je většinou v /home/httpd/htdocs. Tím se nám zde objeví adresář phpAdsNew, který obsahuje vše potřebné. Nyní založíme databázi např. “phpadsnew”, uživatele a jeho práva pro přístup k ní. Nezapomeňte potom reloadnout MySQL, aby si načetl nového uživatele a práva.

Další důležitou věcí je nastavit práva webového serveru pro zápis do souboru phpAdsNew/config.inc.php, protože instalační procedura zapisuje základní nastavení právě sem. Můžu říct, že tak propracovaný instalátor webové aplikace jsem ještě neviděl. Na všechny možné problémy, které jsem otestoval, mi správně identifikoval typ problému a rovnou navrhl postup řešení.

Nastavení systému

Nyní můžeme tedy do svého oblíbeného prohlížeče Mozilly :o) zadat adresu http://localhost/phpAdsNew a začít nastavovat námi požadované parametry. Instalátor se Vás postupně ptá na následující informace:

• základní jazyk
• nastavení databáze
• nastavení administrátora (username, password)

Settings (Nastavení adminitrátora)

Po základním nastavení se přihlásíte a rovnou Vás systém přesměruje do sekce hlavního nastavení. Zde můžete ovlivnit pro všechny uživatele mnoho hodnot, nebo nastavit základní hodnoty. Mezi nejzajímavější patři:

• povolení různých typů generování kódu pro doručení banneru (Invocation)
• zjišťování země návštěvníka podle IP adresy
• nastavení statistiky, případně omezení její historie
• zasílání statistiky majitelům kampaní
• typy bannerů
• název aplikace zobrazovaný v záhlaví + externí hlavička a patička dokumentů
• gzip komprese odesílaných dat
• standardní nastavení chování interface

Inventory (katalog)

Jedinou věcí, se kterou jsem měl zpočátku poměrně velké problémy, je celková filozofie systému, zakládání kampaní a zobrazování bannerů. Vše je totiž řešeno poněkud netradičně. Po správném pochopení systému však zjistíte, že zároveň velmi prakticky.

Jako základy všeho jsou “Advertiser“, což je v podstatě zadavatel reklamy a “Publisher“, kde se jedná o poskytovatele reklamních ploch (např. server). Máte tedy jako administrátor systému možnost přidat zadavatele reklamy. U každého máte možnost určit kromě obvyklých věcí (jméno, email a pod.) jak často se mají zasílat reporty o jeho kampaních a jestli vůbec. Přiřadíte uživateli přistupové jméno a heslo a určíte, zda má možnost měnit nastavení svého konta, svých bannerů, zda může deaktivovat své bannery nebo naopak zakládat nové.

Advertiser (inzerent)

Každý zadavatel reklamy může mít reklamní kampaň (i několik) (Campaign) a v rámci každé kampaně má možnost si zadat jeden nebo více bannerů (typy bannerů závisí na nastavení systému). Pro bannery si může nastavit v sekci “Linked zones“, v jakých zónách se bude zobrazovat, a v sekci “Delivery options” může nastavit kolikrát se smí banner zobrazitjednomu uživateli, nebo po jaké době se jednomu uživateli může znovu zobrazit.

Publisher (vydavatel)

Poskytovatel reklamních ploch má možnost nastavit si pro své balíčky reklamních ploch (vedené jako “Publishers“) takzvané zóny. Zóny jsou již přímo jednotlivé reklamní plochy, kde se nám později budou zobrazovat bannery.

Zone properities (nastavení zón)

Každá zóna (opět podle systémového nastavení) může být jednou z typů:

• Banner, Button or Rectangle
• Interstitial or Floating DHTML
• Popup
• Text ad

U všech jednotlivých typů kromě “Text ad” určujeme i velikost reklamní plochy. Zde nám systém nabídne standardní velikosti podle IAB standardu nebo možnost zadat svůj nestandardní (Custom) rozměr.

Advanced (pokročilé nastavení)

Další zajímavou volbou je řetězení. To nám dovoluje určit, jak se reklamní plocha bude chovat, jestliže pro ni nebudou definovány žádné bannery. Na výběr máme ukončení zobrazování nebo ruční nastavení zobrazovaného banneru. Dále zde můžeme nadefinovat html kód, který se zobrazí za bannerem v této zóně.

Linked banners (přiřazené bannery)

Zde můžeme každé zóně přiřadit buď celé kampaně (Campaign selection), nebo přímo jednotlivé bannery (Banner selection).

Probability (pravděpodobnost zobrazení)

Zde si můžeme zkontrolovat pravděpodobnosti zobrazení jednotlivých bannerů.

Invocation code (zobrazovací kód pro zónu)

A nakonec máme možnost vygenerovat si kód zóny pro zobrazování přiřazených bannerů. Zde máme na výběr z několika typů kódů.

• Local mode – vygeneruje PHP kód pro vložení do stránek. Zde musí být phpAdsNew na stejné doméně jako generovaná zóna
• Remote Invocation – generuje klasický html kód pro externí doménu
• Remote Invocation for javascript – kód pro externí doménu s použitím javascriptu
• Remote Invocation for Frames – jako Remote Invocation, ale zobrazuje banner v iframe.

Statistics (statistiky)

Co se týká statistik, jsou také dobře nastavitelné a poskytují dostatečnou informační hodnotu. Statistiky pro zadavatele reklam si můžete zobrazovat po dnech, týdnech nebo měsících. Statistiky reklamních kampaní lze detailně zkoumat v sekci “Campaign overview (přehled kampaní)“, tedy pokud jich máte pro jednoho zadavatele více, jinak na to stačí sekce “Advertiser history (průběh inzerce)”.

Reports (oznámení)

Můžou se hodit managerům. Nabízí v podstatě to samé jako “Statistics”, ale v csv formátu. Můžete si určit i oddělovač záznamů.

Celkový dojem

Ve zkratce velmi dobrý. Je vidět, že autoři nejdříve plánovali, a až poté se dali do programování. Jako perličku uvedu, že při uploadu flash souboru do databáze se systém zeptá jestli má změnit cílovou url ve flashi na bannerový systém, který zaznamená klik a provede přesměrování na původní adresu. Pokud vkládáte animaci flash verze 5 nebo starší, nabídne Vám komprimaci souboru s upozorněním, že ji přehrají pouze Flash plugin verze 6 a vyšší. Přestože jsem na začátku hledal jednoduchý program systémové požadavky nebyly zdaleka takové jaké je schopen uspokojit phpAdsNew, již u něj zřejmě zůstanu.

Na závěr bych všem zájemcům o použití phpAdsNew ještě jednou doporučil přečíst si dokumentaci, která se nachází v archivu se stránkami. Ušetříte si tím nejedno opomenutí nebo chybu při sžívání se s touto aplikací.

publikováno: www.abclinuxu.cz , 5.4.2003