Ke spuštění Danixu stačí téměř libovolný počítač. Programy jsou sice spustitelné i na procesoru 386, ale vzhledem k paměťovým nárokům bude potřeba přece jenom něco více. Pro reálné použití bych považoval za minimum Pentium II se 64 MB paměti – protože se systém spouští z RAM disku, není paměti nikdy dost. Pokud však zaváděcí skripty zjistí, že je paměti málo, pokusí se vytvořit na pevném disku odkládací oddíl (je-li to možné).Rozdílů proti Knoppixu nalezneme poměrně velké množství. První, čeho si všimneme, je logo – opravdu pěkně provedený tučnák, provázející nás po celou dobu práce v Danixu, ať již jako pozadí, nebo jako umně upravená grafika nabíhání KDE. Další zajímavou změnou je větší orientace na desktopové uživatele. Kde se Knoppix snaží přizpůsobit správcům, tam jde Danix cestou uživatele.

Zda je to správný přístup, nevím, ale ani při poměrně složitých záchranářských pracích jsem nenarazil na absenci oblíbeného (a v tu chvíli potřebného) nástroje. Zprvu se mi zdálo, že Danix rychlostí právě neoplývá, ale to je způsobeno převážně rychlostí (nebo spíše pomalostí) CD mechanik. Při normální práci si už nějakých zásadních zpomalení ani nevšimnete. Jediné, co mě dovádělo k šílenství, bylo neustálé roztáčení mojí nové, ale přesto poměrně hlučné mechaniky – za to však autoři programu nemohou. Výborně zpracovaná utilitka pro instalaci na pevný disk však pomůže odstranit i tento „nešvar”. Pokud si však odmyslíme načítání z CD, byl jsem velmi příjemně překvapen. Poprvé jsem Danix spouštěl na počítači s Pentiem 4 a 512 MB RAM, kde byl podle očekávání svižný. Potom jsem ho spustil na počítači s Pentiem II a 256 MB RAM a rozdíl v běhu jsem téměř nepozoroval. Samozřejmě v aplikacích přímo závislých na výkonu procesoru by to bylo znát, ale na subjektivní rychlosti odezvy operačního systému téměř ne.

ke stažení: pdf

pulikováno: srpen 2004